hledala jsem tě na kolenou
to když mi říkali
vše je tvojí vinou
báli se obejmout bolavou
hleděli z výše
štítili se
plní slov
znalí návodů a rad
mne uvrhali hloub a hloub
tam kde jen jediné
umírat
nechtěli slyšet přerývaný pláč
slova učili mne polykat
neviděli ženu na kost obnaženou
před nimi v pokoře tu stát
hledala jsem tě na kolenou
to když mi říkali
vše je tvojí vinou
ty jediný rozevřel jsi náruč
plnou něhy
objali jsme se
dva do morku kostí obnažení
Zdeničko, Tys snad reinkarnovaný Zahradníček..tak dlouho jsem nečetl něco tak náléhavého - úpěnlivě krásného..DÍKY...ST* :-D*
02.12.2017 17:33:15 | Frr
Ti co to způsobili....jednou - jednou zaplatí. Boží mlýny. I když to někdy trvá.
02.12.2017 16:27:13 | Anděl
a věříš že po tom netoužím ... přála bych si být posledním, kdo platil ... dala jsem to sem pro druhé ... že se dá jít vždy dál ... protože ať věříme, či ne ...je tu kdosi ... kdo nad námi bdí ... pokud lidé selžou ... úsměv.z
02.12.2017 17:40:38 | zdenka