SMRT JE POUZE PŘECHOD DO JINÉHO BYTÍ

Jsem připraven, rakev krásnou koupil jsem, z leštěného dubu,
již brzy ležeti v ní budu.
Lehávám do ní a sním o tom, že právě teď vypustím svou duši,
kdepak jsi smrtko?, marně nastavuji uši.

Jak pošetilé je čekat na to, že zubatá přijde na mé přání,
o smrti nemám ani zdání.
Smrtka, ať se zdá být každému z nás dobře známá,
přec nikdo neví kdy a kde se zjeví.

A tak po pár měsících, rozhodl jsem rakev v niveč dáti,
snad i v urně budu v klidu spáti.
Spáti v klidu bych však nechtěl, raději bych do tunelu vletěl
a na konci viděl Boží Světlo a žil dále,
copak to nechápete pro pána krále?