Třeba to bude nějak takhle

Přijde možná čas, kdy ucítím, že přicházíš
a ty pak tiše řekneš, už je čas a ťukneš do sklíčka na svých hodinkách,
a já konečně pochopím, že jsem v cíli, pak čeká mě už jen prostěradlo bílý.

A možná přijde čas, kdy půjdu s psíkem na vodítku
a z výšky spadne na mě cihla, pak bude tvůj příchod rychlý
a je tu zas to prostěradlo bílý.

V obou případech však dobře vím, že život můj i Váš jistě nekončí,
dívám se Smrti do očí a ona pak v klidu řekne,
jdi dál ke Světlu, já už dál nemohu jíti, přeji ti krásné bytí.

Tam na druhé straně, kde je více barev, tam kde je věčný klid,
tam vždy jsem chtěl být.
Tam potkáme se se svými blízkými, s mamkou, s tetou, s tátou a dalšími,
ten klid a blaho Všude kolem nás, už jsme doma zas.