Víra,naděje a láska

Naděje, rozpadla se v prach
tělo, prohnilé je světem
zbyla jen temnota a strach
chtěl bych být zpátky nemluvnětem.

A víra problikává jako vadná žárovka
spolehnout se na ní nedá
cestu spásy neosvítí, je bledá
ach běda, běda mi!

A lásku znám jen z doslechu
prý vzácný je to poklad
šetřím tedy, přestal jsem i loupit
od teď chci být jen poctivý, abych mohl si jí koupit.

Ale vyčerpán jsem hledáním, vždyť přišly na mě zkoušky
sebelítost, zklamání, hltám plnými doušky
znovu ke světu se obracím, u něho hledám rady
poté s nadějí se vydávám zas cestou plnou zrady.