Brva

.
Ve vínku slova
byť plytká se ti mohou zdát

kdeco lze schovat
v oku má slzu
kdo je psal.

Pros u dveří
a o smír se vždy snaž.
Kde zrno plelo se v brvu
a zrodila se zášť.
O hustou veteš
zavazuješ krokem.
Na hlavu dáváš svatozář.

Kdos člověkem bez výjimky
v člověčenství veškeré upadáš.

a stále o více
se snaž.

Utkaná v mezizubním pouzdře
proceděná v chtíč.

Držíš jen pevné

a jen TA
která TY chceš

nakovec do světla
vypustíš.

Dnes nebo zítra

kdykoliv
bez výjimky.

Brva se zrodila
a v slzy se zhouplo
to hloupě vypuštěné.

Jen zmary
a okamžiky.

Nakonec zjistíme
že jsme to,                                                                co už jsme dávno ztratili
opět se hledáme.

Brvou slov plytkých.
V slze
na víčku
tak nicotné.

Pak staňiž se kouzlo
a znovu se najděme.
 
Odedávna se o odpovědi snažíme
odedávna se o nápovědy
říct bojíme.

Svatozář nad dveřmi drží skoba
v leporelu se další přání schová

a promáčená žalem
jsou
pak zbytečně naše další slova.

Buďme si více.
Buďme si mnohem více.

Než usolené líce
vzteklé pohledy
zaryté do vzdorů                                  svrchovatosti.

Odpustky
odpustky

ach bože... TY odpustky.

Miluj
ať stále miluji.

Odhoďme lhostejnost.
Brvou se nestaňme.

Hledáme stále
to samé.

Uvědomění
pochopení
lásku
cit.

Možná né VŠICHNI.

Možná
né 

VŠICHNI.

Ale těch hledajících

JE
stále víc.

Hlavně se neztraťme
a buďme si blíž.

~•~•~•~•~•~•~•~•~
Ať ve světle svíce jménem "láska"                  nejen svojí tvář prosvětlíme                                   ať si ji v srdcích i v mysli udržíme                          a vnímáme to nejvíc podstatné.                  
~•~•~•~•~•~•~•~•~•~


.