Průstřel

 

Na kraji propasti otěže pouštím

hanebné zbloudilosti připíjím na zdraví

v jakém hříšném snu to létám

trpce navinutý svízel nestřídmostí

 

vrávorám na šikmé ploše zoufalstvím

s břemenem těžkým v nářku a lkaní

v šikmých teniskách dnem i nocí sám

jen sám

 

pod šikmým nebem nádheru Tvé velikosti

odcizen sobě samému nevnímám

 

sešikovanou ozvěnou deliria se vracím

příšera na jazyku hárá

vnady proudem tečou do sklenic

 

nadrženým reflexům sacím

chuť až na samé dno fárá

topím se

v orgasmech zpitých bez hranic

 

topím se

 

Ve skleněném kalichu

přikovaná žízeň

květy bázně v průvodu hostií

mořská nemoc hluboko pod kůží

cizí hlasy opíjí   

 

s nevděkem a lakomý vírou

sám k sobě

neklekal jsem ve zpovědnici

oploutven závislostí

plul omamně řekou svou

ukrýval meandry lásky Tobě

neviděl svíci a slzy kanoucí na mém hrobě

 

Průstřel

   

a já v něm kráčel střízliv

uviděl Tvůj bol nade mnou

cítil náruč hřejivou

uslyšel hladivý tón Tvého hlasu

 

Jeněcovevzduchukrásného