Mlaskání větru

konečky nehtíků chytaje

beztvaré

do jasných barev a smola kvílí

osm proklínaje paží

neb rostou z ní

utichá bezesným zákoutím

hlas

v jádru modlitby

vyvěraje ze srdcí padlých slz

a fráze dál plynou

jako překážkou by nebyl čas  

…pod láskyplným záduším

nic a proč

jen prázdnota…