RAKEV

Jednou nohou v truhle, však ta druhá stále chybí,
člověk někdy zkrátka civí, co se to na světě děje.
Ještě nechci do rakve, ještě chci na svět civěti,
zažít ještě více manželština obětí.

Prý zde budu dlouho, Bože, co jsem komu udělal?
říkáš?, co?, abych do hrobu nespěchal?
Dobře, snad mé delší žití bude k smyslu,
otevírám olejovky pixlu a pak to zapiju pivem,
jo a rakev, až tam budu, zalepte dobře klihem,
ať nevyskočím z truhly, stále dychtícím po žití na této zemi.

Nerouhej se!
Už mlčím Pane, už mlčím.