na odvrácené straně Himaláje
sedí muž ve stínu
oči zavřené
v každém nádechu klíč
~
zapomněl své jméno
v zasněžené krajině
kde tisíc let nese vítr
píseň jeho slz
~
křišťálové krápníky
visí z okrajů věčnosti
~
kdysi usedl na skalní trůn
zavřel oči
svět se rozplynul
místo slov
ticho prázdnotou objal
~
na vrcholu světa
hvězdy třpytí se
jak diamanty po sametu
šeptají jméno
~
ty jsi TO
~
dech je rytmus tiché básně
sníh padá jako stříbrný prach
vločky - andělé
přicházejí spát
~
jogín -
střed točícího se kola
v pohybu
nehybný
~
vše kolem
jen zrcadlo duše
co světlo našlo
~