na odvrácené straně Himaláje
sedí muž ve stínu
oči zavřené
v každém nádechu klíč
~
zapomněl své jméno
v zasněžené krajině
kde tisíc let nese vítr
píseň jeho slz
~
křišťálové krápníky
visí z okrajů věčnosti
~
kdysi usedl na skalní trůn
zavřel oči
svět se rozplynul
místo slov
ticho prázdnotou objal
~
na vrcholu světa
hvězdy třpytí se
jak diamanty po sametu
šeptají jméno
~
ty jsi TO
~
dech je rytmus tiché básně
sníh padá jako stříbrný prach
vločky - andělé
přicházejí spát
~
jogín -
střed točícího se kola
v pohybu
nehybný
~
vše kolem
jen zrcadlo duše
co světlo našlo
~
Z toho klid rozbíhá se do okola
a já jsem zrovna hodně podobně naladěná
a tak souzním
a zklidňuju ještě více svou mysl
i dech...
děkuji, srdíčko
jak bys mi řek
ty, holka, všeho nech
a jenom dejchej, víc netřeba*
ST a nejen za to, jak jsi vystavěl
tu svými verši báseň nezapomenutelnou,
ale i za to, že si mě našla v pravej čas
a já s ní splynula, jsem v ní
a ona rezonuje mnou
v tak jemné síle
že poddám se - jsou mi ty chvíle - milé**
04.07.2025 19:50:06 | cappuccinogirl
Ahoj Capuccinko, toto je pro básníka asi největší pohlazení, když někdo najde smysl v té které básni a něco si z ní odnese. Právě tehdy dojde báseň naplnění, když někomu daruje své poselství a když je tomu poselství porozuměno a také vstřebáno. Takže já děkuji Tobě. :-)
04.07.2025 20:38:26 | malé srdce - Z.V.