O tichu a naslouchání

Anotace: Pro "inspirační kontext" doporučuji přečíst si 1Král 19,11-13. :-)

Blažená samota
to ticho, v němž promlouvá On:
jenž není v hromu, není v ohni
hlas Jeho slaboučký má tón.

Promlouvá tichounce
po ohni přichází v jemném vánku
ne s rázem, ne prudce
přistoupne k člověku.

"Co tu hledáš?" - "Hledám Tebe,
jenž přišels ke mně z výsosti
s touhou na Tě čekám vřele,
u mně se tu uhosti."

Pro tu tichost, nenápadnost,
jenž s níž se lze dobrati
šeptanou jen shůry moudrost,
v samotu lze choditi.

Poodstoupit neznamená
utéci se ze světa
samota jen prostor dát má
v pravého růst člověka.

Růst lze jenom nasloucháním
neb to podstatnější jest
nežli s jakýms vyřváváním
dát se světu v jeho plen.