Paměť místa

Když vymře kollatura,
není již kdo by se sešel v chrámu Páně
není kdo by do zdí jeho vstoupil a naplňoval je
a přece je tu cosi z minula ...

Paměť toho místa nevymaže
žádný čas a žádná doba další,
prodleva ni kratší, ani delší,
dokud žije paměť, vtisklá do oltáře.

Kolikrát zde v úctě spočinuly
Dary Svaté, prosté ve své formě
ukazující však všem ve vertikále
co podstatné jest v každé svaté chvíli.

Lhostejno kde, v jakém místě děje
se tato nevýslovná svátost ukonává,
kde děje se a kde spočívává
důležito právě, že skutečně se děje.

Ať v kráse katedrál
či v poustevníka sluji
venkovském chrámku, či skalní kapli v Karulii
podstatno jest: Pán v Tajinách svých kdys tu vpravdě stál.

A nic většího zde už nenastane,
člověk již nedá cokoliv víc svého
"Přinášíme, Tobě Pane, Tvoje z Tvého ..."
víc slávy místo to už nikdy nedostane.

Ctí chrámu jsou jen ony Svaté Dary
oltáři smysl dávajíc každému
v chrámu kde člověk Stvořiteli svému
zazpívat může novou píseň chvály. 

"Tvoja ot Tvojich, Tebi prinosjašče, o vsich i za vsja ..."

(Prácheň u Kamenického Šenova, na hřbitově u místního kostelíka, 23/7 2025)