Anotace: Napsal jsem tuto báseň, protože terapeut byl drahý a Cháron bere jen drobné. A navíc ze mě nevytahuje dětská traumata. :-)
╬
v temném zákoutí osamělé noci
převozník duše unáší mou bolest
v slzách vzdalujícího se ráje
Cháron vesluje černé vody
ve vodách řeky Styx
chytá vítr plachty
plujeme bez návratu
zatímco jeho loď tiše klouže po hladině
jako stříbrný stín
lovím
peníz v oku ryby
neptej se
proč stínem kráčím
sám sobě se ztrácím
smutek ve víně máčím
zatímco
vzpomínky pálí mé srdce
na popel
a tak ho beru
a sypu
do ztracena věčných vin
vzdálený obzor
zůstává
do mlhy ponořený
odemknout brány zásvětí
klíčem přechodu mezi světy
zavěšeným na skobě uvězněné samoty
čas ztrácí se
splynutím
namísto slunce
jen prázdné hroby zapomnění
do pavučin ticha zdobených
takový chlad
mrazivé procitnutí
mezi životem a smrtí
stále stejný strážce brány
se skleněným okem krkavčím
všechny mé kříže a hříchy
utluče v hmoždíři
na břehu zanechám starosti
obejmu nový svět
pod nohama písek zlatý
v duši klid
◎―◎―◎

Silná, atmosférická báseň! Cháron, stratou, hľadaním kľúča v samote a nakoniec pokojom na zlatom piesku - úžasné! Krásna práca s jazykom a symbolikou!
26.08.2025 06:06:37 | IronDodo
Komentář k textu:
Námět je skvělý – Chárón, řeka Styx, přechod mezi světy – to vše dává tvému textu mytický a nadčasový rozměr. Líbí se mi, jak se střídá obraznost (stříbrný stín, peníz v oku ryby, pavučiny ticha) s niterným přiznáním (sám sobě se ztrácím, smutek ve víně máčím). Tím se báseň pohybuje na hraně mytologie a osobní zpovědi.
Působí to jako rituál očištění – starosti zůstávají na břehu, hříchy se melou v hmoždíři a nakonec přichází „v duši klid“. To zakončení má nádherný kontrast: po temnotě a chladu je tam tichý nádech naděje.
Jediné, co bych doporučila, je možná ještě trochu víc zdůraznit rytmus v některých pasážích, aby text ještě silněji „plynul“ jako řeka. Ale jinak – je to vyvážené, obrazné, procítěné a myšlenkově bohaté.
Je to jedna z těch básní, které zůstávají v hlavě dlouho po přečtení.
25.08.2025 21:57:50 | Červenovlaska
Díky červený vlásku za inspirativní zpětnou vazbu. Co se týká rytmu, rozumím jak to myslíš, ale já jsem se snažil právě v této básni využívat nepravidelného rytmu, který by odrážel vnitřní neklid subjektu a jeho nejistoty. Chtěl jsem, aby rytmus kolísal, jako Cháronova loď na vlnách. Někdy trhaně a jindy zas plynule. Podle vody, ale i emočního stavu. Ale pravdou je, že jsem rytmus mohl více zdůraznit v klíčových momentech. Možná si s tím ještě pohraju:-)
Ještě jednou Ti děkuji za skvělé postřehy.
25.08.2025 22:23:29 | malé srdce - Z.V.