Převozník duše

Převozník duše

Anotace: Napsal jsem tuto báseň, protože terapeut byl drahý a Cháron bere jen drobné. A navíc ze mě nevytahuje dětská traumata. :-)




v temném zákoutí osamělé noci
převozník duše unáší mou bolest
v slzách vzdalujícího se ráje

 

Cháron vesluje černé vody
ve vodách řeky Styx
chytá vítr plachty

 

          plujeme bez návratu

 

zatímco jeho loď tiše klouže po hladině
jako stříbrný stín
          lovím
          peníz v oku ryby

 

neptej se
proč stínem kráčím
sám sobě se ztrácím
smutek ve víně máčím
          zatímco
          vzpomínky pálí mé srdce
          na popel

 

a tak ho beru
a sypu
do ztracena věčných vin

 

vzdálený obzor
zůstává
do mlhy ponořený

 

odemknout brány zásvětí
klíčem přechodu mezi světy
zavěšeným na skobě uvězněné samoty

 

čas ztrácí se
splynutím
          namísto slunce
          jen prázdné hroby zapomnění
          do pavučin ticha zdobených

 

          takový chlad

                      mrazivé procitnutí

 

mezi životem a smrtí
stále stejný strážce brány
se skleněným okem krkavčím

 

všechny mé kříže a hříchy
utluče v hmoždíři
          na břehu zanechám starosti
          obejmu nový svět
          pod nohama písek zlatý

                               v duši klid

              ◎―◎―◎

Autor malé srdce - Z.V., 25.08.2025
Přečteno 39x
Tipy 10
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Silná, atmosférická báseň! Cháron, stratou, hľadaním kľúča v samote a nakoniec pokojom na zlatom piesku - úžasné! Krásna práca s jazykom a symbolikou!

26.08.2025 06:06:37 | IronDodo

líbí

Komentář k textu:
Námět je skvělý – Chárón, řeka Styx, přechod mezi světy – to vše dává tvému textu mytický a nadčasový rozměr. Líbí se mi, jak se střídá obraznost (stříbrný stín, peníz v oku ryby, pavučiny ticha) s niterným přiznáním (sám sobě se ztrácím, smutek ve víně máčím). Tím se báseň pohybuje na hraně mytologie a osobní zpovědi.

Působí to jako rituál očištění – starosti zůstávají na břehu, hříchy se melou v hmoždíři a nakonec přichází „v duši klid“. To zakončení má nádherný kontrast: po temnotě a chladu je tam tichý nádech naděje.

Jediné, co bych doporučila, je možná ještě trochu víc zdůraznit rytmus v některých pasážích, aby text ještě silněji „plynul“ jako řeka. Ale jinak – je to vyvážené, obrazné, procítěné a myšlenkově bohaté.

Je to jedna z těch básní, které zůstávají v hlavě dlouho po přečtení.

25.08.2025 21:57:50 | Červenovlaska

líbí

Díky červený vlásku za inspirativní zpětnou vazbu. Co se týká rytmu, rozumím jak to myslíš, ale já jsem se snažil právě v této básni využívat nepravidelného rytmu, který by odrážel vnitřní neklid subjektu a jeho nejistoty. Chtěl jsem, aby rytmus kolísal, jako Cháronova loď na vlnách. Někdy trhaně a jindy zas plynule. Podle vody, ale i emočního stavu. Ale pravdou je, že jsem rytmus mohl více zdůraznit v klíčových momentech. Možná si s tím ještě pohraju:-)

Ještě jednou Ti děkuji za skvělé postřehy.

25.08.2025 22:23:29 | malé srdce - Z.V.

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel