Havraní dívka

Sama uprostřed pole stojí,
havrani kolem ní poletují,
černé šaty, černé vlasy,
dívka prapodivné krásy.

Živá či mrtvá? Nikdo neví.
Jako přízrak či duch se jeví,
snad je jen přelud, výplod snění,
odvrátíš zrak – a už tam není.

Nikdo ji nezná, beze jména,
nestárne, je stále stejná,
oči jí hledí do daleka,
snad tam na někoho čeká.

S černými pírky u nohou,
kdo spasí tu duši nebohou?
A stojí vůbec o spasení?
Podívej, zmizela, už tam není.