Anotace: Věčný život nemusí být ta nejlepší volba - inspirováno obrazem seschlého starce přibitého ke stěně z mého snu. A taky jsem se konečně zase přinutil něco napsat
Nekromant
Vůně plísní ve staré věži,
Pokoj žalář, zdobí lebky,
Vichřice kvílí, bouří, sněží
Kocour u dveří se celý ježí,
Procitl král, pán kobky
Zmodralé dlaně, okovy zrezlé
Černý rubáš, to jeho šat
Tváře zvětralé, vlasy slezlé
Oči blýskavé, je v nich hlad
Srdce netluče, v tepnách chlad
Střechou zatéká v černé věži
Okolo vzpínal se kdys mocný hrad
Prach semletý cval času ztěží
Zpět v zdivo stmelí bez otěží
vyvržené síně, po slávě pád
Vychrtlé paže, jak hadry visí,
Nepozná smrti, nepozná hran
Tělo sípá, zmítá se, chvěje, dusí
Po tisíc chladivých rán
věž proklíná nekroman
Zdi se drolí v hrdé věži
Nesmrtnost má více stran
Tělo seschlé, duch stále svěží
Však k tomu tělu upoután
Nemrtvý král, neživý pán
Čeká až přijde jeho čas
Výtečně napsáno. Nemůžu si pomoct, ale ta báseň v sobě má něco Máchovského a Erbenovského :) Jen tak dál
04.03.2014 20:25:52 | Oxík
Moc pěkné verše, ta atmosféra mě pohltila. Jen mi to šlo občas hůř přes jazyk. K dokonalosti tedy chybí už jen pomalý přednes :)
03.11.2013 14:25:47 | Pelican
Vskutku děkuji :) Pomalu nechat dech hvízdat ven z úst, tlukot slov přizpůsobit ponuré atmosféře ... a čekat, až zapůsobí. Příležitostné zaskřípání bude bráno jako součást autorova záměru :)
03.11.2013 14:32:50 | Alizarin