Na temných místech starých hřbitovů,
kde upír v rakvi spí a ghůl starou kost hlodá,
smíš potkat plíživce i divou mátohu,
a hříšník tam i snáz, svou duši ďáblu prodá.
Tam nesmrtelný lich si trhá plané býlí,
a slzy s rosou tam si můžeš snadno splést,
a v zvadlých květinách tam truchlívají víly,
i bludné kořeny tě mohou svádět cest.
Tam klidně poslouchej zpěv smutné meluzíny,
byť dotek přízraků i duchů trochu studí,
snad abys překonal ten sem-tam záchvěv zimy,
stesk padlých andělů ti vezme spíš dech z hrudi,
Smíš projít hřbitovem, kde noc zná vlčí vytí,
kde vnímáš šepot lir, jimž popraskaly struny,
na konci cesty té pak odložíš vlastní bytí,
a popros paní Smrt, nechť vyloží ti runy.
Bez ohledu na obsah - mytickopověsťový - je to málo vídaný pokus o daktylotrochejský vázaný verš, ovšem bohužel s poměrně dost rytmickými chybami. Za tu vůli to zkusit dávám tip.
29.04.2014 16:34:15 | aravara
A z cesty noc tvůj plášt smrti vezme by utkala strastiplnou pouť tam bázlivcùm dá zahynout a hřbitov láká k odpočinku po hře na život..hm jsi mě hřbitovně inspirovala..máš to povedené celé ;-)
29.04.2014 16:08:57 | xoxoxo
Páni, to je atmosféra... :-) Souhlasím s Aiury - neodolatená pozvánka k noční procházce hřbitovem (ale jen s doprovodem)... ;-)
29.04.2014 12:25:28 | Amonasr
Ááá, tohle je nádhera :3 Možná to bude znít divně, ale takový hřbitov bych chtěla jednou navštívit, takový tajemný ... ;) :) ST :)
29.04.2014 11:23:00 | Aiury