..bouřkově dračí..

O s e d l a l a
                    jsem svého draka

                                 a vyletěla do bouřkových řad…

                   / někdy je obloha mi malá; /

 

                 * když ztemněním se smráká

             * když zatoužím si chaos rozehrát

             * když hřmění je mým dozvukem

                               a blesky klikatí se, klevetí a žvaní

 

 na křídlech mohutných

                pak bezúnavně brázdím Vesmír tam i sem

 

lačná i nenasytná v tasení svých zbraní

                vytvářím kruhy ohnivé a plením

                formuju kvílení a za mnou hrom i smích

                                se jako pelerína vleče

                cejchuju povětří a prostor kolemdění svlečen

 
                            aby sis přečet´ dech a pochopil to znění;

                ochutnal rozeznělé vzkazy plamenného těla

               
                vzrušil se v spirálách pršení smyslností, 

                      právě teď, když jsem to tak chtěla

 

               okusil nehybnost zdánlivou s výkřiky
               

      / protože v oku bouře sic se lámou kosti

                                  však kdo jím projde – ten slyší srdce větru v tichu mluvit pak)

 

mám ostruhami ozdobené kotníky

podvazky v dračím vábení

střemhlavost letu na mýtické síle

a talent najít jsoucno v strunách jenom tak

       

kouzlím jen gestem prstů v lusknutí;
           

               „jsem paní Věčnosti / od černé k bílé

                Tvé jizvy vábí mě od rovin v klenutí “

S myšlenkou napřed, v mohutném zavanutí
jsem usmála se svojí lačnosti být s ním

pobídla draka do slabin / jemně a s chutí

 

divoce vestoje / a v plné síle

strhla ta mračna, jako stín, jak přebytečné závoje

                       

                  …i na hodinách roztál led z myšlenky rozpustilé…