Má pravda o životě

Jsme tuláci po hvězdách...a snílci..možná blázni jen.
Brečíme za zavřenými dveřmi,i když celý svět je nám otevřen.
Bušíme na druhé straně a žádáme kapku naděje.
Z tváří stíráme slzy a pot,ty malé,slané krůpěje.
A přez tu dřinu nevidíme,že slunce svítí a vzduch svobodou voní.
Jako bychom se štěstí báli,každý před ním zrak svůj skloní.
A jen trápení nám srdce i mozek zatemnilo...
Jenže..když né o štěstí..o čem by se potom snilo?