Jedeme dál

Roztává náš sněhulák,
ze strachu ho sněhem oblepujem.
S padajícím nebem stoupá tlak,
my nad mršinami poletujem.

Naivně sledujem odlesky
zlatého telete, co do sebe se hroutí,
posloucháme umělé potlesky
a naším idolem jsou žrouti.
Uši topíme v samolibosti
a vlastní mysl prosíme o zapomnění,
smíření jsme se světa hořkostí,
s kompromisem, který není.

Dálnice lží je bez exitu,
pravda je naší jedinou slabostí.
Dálnice lží je bez limitu,
jedeme po ní s hrdostí.