Život je sen

V zelené pastvě pro oči

konvalinky stojí jak dámy

Kapradí mi hlavu protočí

a celý zbytek světa se zdá mi

 

Na zádech vnímám vánek ve větvích

když stromy se sklánějí nade mnou

Slábne, slábne ptačí smích

ustupuje den před tmou

 

I mé přítomno někam odchází

usmívám se na ten jev

Laně šly spát do mlází

umlkl i predátorů řev

 

Přichází na scénu denní prožitky

kolapsu zdařile unikám

město se na mě hroutí

Vidím kolem samé výčitky

nedá se utéci do nikam

Nabírá se voda do koše z proutí

 

Jak Atlas držel oblohu

zabírám tuto polohu

zrozen ze skal a mýtů

Lásko, jsi tu ?

 

Jak Prométheus přikován ke skále

sytí dravce svým tělem

Tak já hledám nadále

lásku celým světem

 

Generaci za generací

umírají moji žáci

marnost nad marnost

pojí mě k tomuto životu

Ta tam je moje mladost

opírám kolo u plotu

 

A tak jak vojáci se z fronty vrací

beznaděj nad mým životem

míří k nebi

Však mezi větvemi

mezi konvalinkami a mým potem

dýchají vůně

a raci vylézají z tůně

a

svými klepety přestřihli mou niť

Lásky je u nás dost, jen si ji chyť