Když padá déšť a sníh

Anotace: věnováno myšlence věčného návratu

Když šumí déšť,
naslouchám radostně -
to šumí moře, moře kapek
v nesmírné lastuře nebes
ta zpívá o koloběhu vody
o koloběhu všech věcí
malých i velkých -
jsem součástí deště a oceánu
a vrátím se po splynutí
konečna s nekonečnem
do své jedinečné
a věčné
mušle života

Když padá tiše sníh,
dívám se radostně,
jak z nebe klesá křehká bílá vločka
to doputoval na Zemi
umrzlý hvězdný prach
krůpěje světla Mléčné dráhy -
za oknem přede krotká sněžná kočka
s chladivě měkkou rozjiskřenou srstí,
kterou teď hladí slunce zlatou dlaní
a já tisknu svou rukou pečeť
na totéž místo na znamení
své příslušnosti k všemu dění
na zemi i na nebi
protože vím, že nic se neztratí
v mé paměti
ani v paměti času