Jenž jsi na nebesích

Ustal povyk nočních bulvárů,
naparování mužů
koketování...

No páni!

Dohasly barvy neonových upoutávek.

Kolik je vlastně hodin?

Nevím,
není to není důležité.

Vstal jsem do nového dne
s nebem probarveným do modra,
svou nevinností
jakoby hlásalo,
mluvilo ke mně:

„Hej, člověče, vítej,
na scéně pozemské pouti
a věř,
že mimo tělo
máš duchovní poslání!“

Přijal jsem zvěst hlásné trouby - bez ptaní,
své blankytné oči nechal plout
na hladině šálku s moka,
myšlenky zádumčivé...

Kdoví, co ještě přijde.

Podstatné je to,
že dostal jsem příležitost,
ano, jsem vděčný za nové ráno...


Měl bych být vděčný za každé z nich...

Otče náš,jenž jsi na nebesích...