Má drahá

Má drahá,
jak mě dojímáš.
Se svými pravdami,
zločiny, pýchou.
Se svými : „proč?“
Když vše nejlíp znáš.
Kulháš svým světem
jak s raněnou míchou.

O co se rveš, to
vzápětí haníš,
aby ses zítra
mohla zas rvát.
A pyšná jak páv
se na hlavu stavíš,
když tvou moc ručí
med, bič a kat.

Má drahá,
jak mě dojímáš.
Snad jednou cestu
najdeš i v kráse.
A s tvými sliby a mylnými: „Až“
Skončí i boje
o nejčistší rase.