Óda na měsíc

Jak blázen po lásce dychtící,
obracím obličej k měsíci.

Oči mi tou krásou oddaně hoří,
vpíjím se pohledem do jeho moří.

Září, již rozdává okolí,
rázem si krajinu podvolí.

S tisíci hvězdami je noci pánem,
odchází až když tma ustoupí s ránem.

Pod krajkou stříbrnou, jíž náš svět halí,
dochází mysli mé, jak moc jsme malí.

Malí a ztracení ve stálé bázni,
Oproti vesmíru...
...ubozí blázni.