napravo od tebe leží dny
mozaika střepů k nepoznání
bez vláken spojitosti
matná
silueta křiku
neděje se nic
nikdo zájem ani rozruch
ani oči zvědavé
naprosté ticho
jak po výbuchu pravdy poblíž nás
na lesklém podnose
s láhví vína
třepotá stín se v rozích
svíce neklidné
polož si do klína hlavu spící
čechravou píseň nech si zdát
ta tvář co ze střepů se zvedá
spát ti nedá
nedopřeje klidu
nutí
ohlédnout se
jenže kam
když tma se hlásí
ode zdi ke zdi hlasy polyká
nalevo není
byla
zbylo chvění...