Anotace: :(
Žiješ-li pro dnešek, tak co bude zítra,
kam směřuje tvůj osudový kurs?
Chceš-li se probudit do nového jitra
musíš si přes noc udržet puls.
Denně se modlíš a vzýváš Boha
těžko se smiřuješ s porážkou,
nejradši bys vzal v tichosti roha
než-li jen uhýbat před srážkou.
Jak dál můj trpký osude,
čeho se ještě naději?
Než mé tělo duše pozbude
chtěl bych v tom mít jasněji.
Čtu ji znova, nemám slova.
Jaký smysl by tady měly
slova povzbuzení,
když v Tobě naděje
již není.
Děkuji ti, že tvá dílka slova mě pořád nutí reagovat.
Apropo Pro mne v současné době jsou nej slova od Ivany Adamcové - stručně řečeno:
všichni jsme buňky velkého organizmu
a když neděláme to, k čemu jsme určení,
někdo to musí zatáhnout za nás.
A taky že se máme naučit neodporovat.
A tak se zas a znova ptám, jestli je to co dělám to pravé,
co mám dělat - a zároveň to dělám tak nejlíp jak umím
a učím se neodporovat.
A taky se učím mít přiměřeně otevřené čakry - ani moc ani málo.
To se pak dějí věci jakoby samo.
Uvolnění a požehnaná milost.
22.08.2016 13:46:12 | Romana Šamanka Ladyloba