Ta růže z popela

V tichosti myslí,
na venek jiná.
Krásná a matoucí,
silná je, planoucí.
Když mluví o smrti,
podivně klidná.

V tichosti dýchá,
plachá a tichá.
Růže; ta z popela.
Otevři mysl,
pohledem říká.

V tichosti dívá se,
Venuše z obrazu.
Nemoci dotknout se,
podstatné není.
Rozumnět, dívat se,
mysl se mění.

Jak fénix zhořela,
povstala zas.
Rudá ta květina
v očích má jas.
Silná je, planoucí,
krásná a matoucí.
Když mluví o smrti,
život já slyším.