Fénix

Anotace: báseň do mé sbírky Pouze pro zvané

Koloběh času
konečno – nekonečno
Brahmův den, kdy tvoří
a noc, kdy odpočívá
mayský cyklus věků,
zakletý do kamene
Úroboros, stáčející hlavu
k vlastnímu ocasu
mystérium kruhu,
v němž dodnes nevíme,
odkud a kam jdeme
Fénix, jenž vstává ze svého popela
a září nadějí
věčného vzkříšení i zániku
prastará moudrost šeptá
z hlubin dějů
sluneční bůh svinuje nebesa
jak svitek papyru
bod nejbližší a nejvzdálenější
spojí se ve svatebním polibku
okamžik ticha velkého třesku -
a já
ve své posvátné chvíli
slyším tikot vesmírných hodin
hledím skrz hvězdnou bránu
na prsten návratu -
a zlatý pták mi sedí na rameni