Štěstí v neštěstí

Štěstí v neštěstí

Anotace: N/A

Všem saním jsem hlavy sťal,
černá mračna již dávno ustoupila,
těžké závěsy se pomalu odhrnuly,
s vílami na louce jsme si zatančili.

Tak proč tedy mi osud smůlu nosí,
co jsem komu udělal, že trpím.
Vypadá to, že stále jenom sním,
dokonce i přes den, nejen v noci.

Ty sny zmatené jsou, stejně jako já,
možná nejsem jen snílek, ale i blázen,
má lebka jednou spadla mi na zem,
ani si se mnou skoro už netyká.

Najdu si novou, s mozkem vitálním,
pod klobouk si ji nasadím a vyrazím.
Všechny moje chmury pominou,
už nebudu s ní chodit za jinou.

Jednou až na vrchol skal vystoupám,
rozhlédnu se tam, kam ptáci létají,
zažehnu v svém srdci plamen,
do prázdna pak krok udělám…
Autor Ruda, 09.04.2018
Přečteno 309x
Tipy 5 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Yry, Iva Husárková, Anděl
ikonka Komentáře (7)
ikonka Komentujících (2)

Komentáře

Ach Rudi.................objímám Tě na dálku....pevně.....kéž bych Ti mohla předat alespoň kousek energie...tolik Ti přeji vše dobré...**ST**

10.04.2018 07:01:34 | Andělreagovat

Děkuji za Váš komentář, je prvním, který jsem obdržel a jsem za něj vděčný. Abych pravdu řekl, nejde mi o to, abych se zde předváděl svými prvotinami, ale spíš spatřil kousek světla na konci tunelu. S maniodepresívou se potýkám celý život a line se to mou tvorbou jako červená nit. Jsou chvíli, kdy si myslím, že už to fakt nedám, ty rozdíly se prohlubují, léčba nezabírá. Mám za sebou 3 měsíce, kdy jsem nemohl někdy ani vstát z postele, ale nejhorší je právě to mezidobí, kdy je to jeden krok vpřed a dva zpátky. Mám nedokončenou knihu o svém životě, ale kdykoli se na to podívám, vím dobře, že to prostě nedám, aniž bych se vrátil zpátky do deprese. A během ní nenapíšu ani řádku. Nevím, co bude dál, jsem zcela opuštěn, protože každý si bere mé změny nálad osobně. Ale nelituju se, neměl jsem se vůbec narodit, mí rodiče už byli rozvedeni a od táty jsem si v dětství prožíval své peklo, které mi osud nadělil po celý život...

10.04.2018 11:47:44 | Rudareagovat

Ach Rudi...dobře vím o čem mluvíš...a věř mi - nejsi sám. já bych mohla vyprávět...ach - raděj ani nemyslet, poněvadž bych si ublížila za ostatní, a to nechci...musíš si najít něco, co Tě podrží. hledej. cokoliv. hudbu, tady básně, foť, maluj...prostě něco si najdi.....musíš. a nekoukej moc dopředu. plánuj jeden den...jediný den. a další ráno znovu. zkus to...ne nejsem psycholog. ale - vím to podle sebe...

11.04.2018 06:38:50 | Andělreagovat

Nebědujte paní,
sám svého štěstí strůjcem jsem,
jen já vím, jak strčit do zámku klíč
a přesto nevidím v něm dírku.

Již dosti marných pokusů,
třeba ať se mi to vymstí,
tak jak jsem na svět přišel,
nevinný, upřímný a statečný.

Zas do boje v plné zbroji vyrazím,
vždyť potomek šlechticů jsem.
Co víc, šlechetné srdce v těle nosím,
to které má svůj rub i líc.

13.04.2018 15:32:11 | Rudareagovat

Rudi...krásně jsi napsal.....usmívám se:)

13.04.2018 15:42:08 | Andělreagovat

Rád bych si přečetl Váš komentář, ale netuším, jak to rozbalit. Navrhuji, abychom si dopisovali jinou formou. Je to pro mne důležité. Děkuji.

14.04.2018 12:51:15 | Rudareagovat

Já taky :) A děkuji, že Vás tu mám.

13.04.2018 15:55:28 | Rudareagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter