Jediné přání umělce

Není to krása? Euforie?

Hledět na tvorbu přírody.

Na její četná, barvitá díla

Na práci největší umělkyně časů

Jen málokdy si uvědomím

Jaký poklad tyto chvíle nesou.

 

Malířka, sochařka, dramatička a básnířka v jednom

Matka, bohyně a přece sličná panna.

Jediný pohled na tu tvář

Na její svůdné tělo

Pouhá minuta v hřejivém objetí

Mech je klín – polštář

Spát by se mi chtělo

 

A v tu chvíli

Zatoužil jsem nebýt víc jen divák

Zatoužil jsem tvořit...

Ne pro lidi

Ne pro svět

Jen pro sebe

Za včerejší den

A pro zítřejší květ.

 

Ale vím

Že jak moc bych chtěl tvůrcem být

Nemohu takovou moc nikdy mít

Nemohu stvořit z ničeho něco

Nemohu ze vzduchu sestavit pleso

Ne tedy tvůrce

A ani jen divák

Vzít její dar

Vzít cokoli

Změnit

A udělat to jinak...

Umělcem

Tím bych chtěl být.

Nechte mě snít

Sakra nechte mě tak!