Tíha minulosti

*

Změnil jsem - se srdcem prostým jedu

oči plné oblohy za oči plné medu.

Modré byly plné slané vody,

medové mne za čas daly k ledu.

Proč se to tak stalo říci nedovedu...

Proběh‘ čas... a ten je velmi rychlý!

Zpomalil se tep a vášně zcela ztichly

špatné svědomí mne po těch letech zebe –

- vzpomínám na plné vody nebe...

Voda v těch očích dávno vyschla zcela

a nejvýš po ní zbyla jenom sůl.

Doufám nepoznala, ani nemyslela,

že byl jsem, jak – s odpuštěním -

                                                     vůl