Kdys klouzala jsem na povrchu
neznaje života vody hloubku
nesnesitelná lehkost bytí
zdálo se mi jak lehko žíti
Tak život trochu zpomalil
aby tu hloubku odhalil
otevřel nitro skrze strasti
koukat se chvíli do propasti
Bohatší jsem o zpomalení
ač kdysi bylo k nesnesení
co zdálo se jak nicota
je další rozměr života
je místo v nás, kam se rádi vracíme ... úsměv.z
28.07.2019 15:44:22 | zdenka
A nademe tam svůj klid, děkuji moc :-)
28.07.2019 16:38:55 | vlnka
jak vlnka vlnku míjí, žízniv živou vodu básně z Tvých dlaní piji, vlnko milá..:-D*
28.07.2019 13:36:46 | Frr
Moc krásné, děkuji ti :-)
28.07.2019 13:46:09 | vlnka
Když klouzala po povrchu
neznalá života - a jeho hloubku
... nechala se vést....
bosá a odhodlaná
uchopení rozměru.
27.07.2019 15:06:24 | Krahujec
Děkuji za nahlédnutí :-)
27.07.2019 18:08:56 | vlnka
V té básní vidím dost sebe. Mluvíš mi krásně z duše. Jedním slovem „Nádhera“.
27.07.2019 14:20:17 | Jean-Paul Simon
Díky moc, jsem ráda, že tě má myšlenka oslovila :-)
27.07.2019 14:22:37 | vlnka