Blázen

"Krásný ach krásný, krásný to den,
povězte příteli, není jak sen?
Ach jak mě láká jít za ním ven,
ale bohužel, nemohu já.

No co to povídám, vždyť víte sám,
co já jen pro práci, co všechno vzdám,
no ale divte se, když všechno znám,
ach já, duše nebohá.

Vždyť i vy příteli, zde se mnou v cele,
za což Vám, ze srdce, děkuji vřele,
sedíte, dumáte, mluvíte směle,
přítel můj nejlepší, co život dá!

I tak mě občas stýská se po ptácích,
jak živě dovádí tam v bílých oblacích,
a volně létají, kdežto já v rozpacích...
Ach každý život, své krásy má."

Pak už jen tichý smích lemoval stíny stěn,
když v cele on sám své písně pěl,
pro jeho dobro je, že radši práci má,
šance že vyjde ven je vskutku mizivá.