Pomněnky

Dvě kapky padají do oceánu,
hlubokého a tmavého.
Na dně jiskra světlá
čekající na ty dvě krásně modré kapky stále hloubš se propadající.

Jejich cestu zastavuje
dlaň z dechu vystavěná.
Snaží se protéct mezi prsty, uniknout dále do hlubin,
jsou ale jak ocelovou kobkou chráněny.

Spletitá změť pomněnek na bílé louce kvete,
do stran a do výšky.
Rozpíná se, sílí, z něžných kvítek kořeny statných stromů do nebe sahajících se stávají.