Přemítání

Jednou přetnem otěže svého osudu.
Vyvlečem se z pout a budem volní.
Až ztratíme chuť na život ve studu.
Budem myslet na sebe, ne svět okolní.
Moci volně dýchat
a nehledat za každým rohem vrahy.
Chodit bez hanby a strachu
neřešit zda neumřem hlady.
Mít jeden druhého
a zapomenout, co kdysi bylo
Večer chodit spát, ráno se probouzet,
to by se nám líbilo
Vše jsou to jenom sny, sny o pozlátku.
Kdo sejde jednou z cesty
nemá možnost jít ji od začátku.