ZATEMNĚLÝ

Anotace: Srážka blbců.

Padám na zem.
Vstávám zakopávám.
O své tělo rozbředlé.
Neřekli mi proč, už nelétám.
Je tu poušť nebo spoušť bez
písku. Je tu podvod mi daný
teče mi z rány na noze jako
hnis, jako počínající sliz.

Chtěl bych něco říci, nemohu.
Má ústa mi nepomohou, někdo
je pečlivě zašil stehem nemluvným.
Srdce bázlivé, tepe stále úzkostlivě.
Zabalen odložen rozložen již neutvořen
Zde jsem s hlavou v dlaních, schován
tak před životem. Nesním sen jen noční
můry, vydávána i ve dne.

Pláču nad rozlitým mlékem, nebo krví.
Rudou hustou značkovou, tak mou jedinou.
Není nic já chci jen klid, nechci se třást.
Propadat se stále níže, na dno toho všeho.
Čeho toho mého, zla ukrytého zajatého.
S držkou v blátě, šlapou po mně nezaujatě.
V té břečce čeho si co už není co mělo býti.
Zvedám hlavu, něčí bota zašlape mně zpět.

Je tu muž nemá nůž nemá nic, je jen stín
Bez majitele neviděn, neslyšen, do smrti
postrčen. Nepoznává svojí tvář, tak ji smaž
vezmi si jinou. Prý už nemají a na dluh nic
ti nedají. Trousím se tu zažívám muka, upozaděn
do nemotorností světa. Stále jen kuchán
odmítán do drtičky lidí zase vložen. Včera
i dnes a další každý jiný blbý den, na sračky
ponížen.

Co se stalo kde je ta chyba, převyšující vše.
Proč jsem odemykán rozvrstven, podle zastřelen.
Cítím ten smrad jak se rozkládám už za živa.
Necítím už nic odešlo to, kampak čekám zázrak.
Ne už se musím smát, svému osudu uloženému
do sudu. Vhozen do řeky hluboké, kdo mě tam najde.
Stahován stále hlouběji do sopky aktivní, v teple znetvořen.
Láva není káva jež ti sílu dává, už se blíží těla rozpouští.
Došel jsem na konec, nedosáhnu na zvonec, kdo mne
z toho světa jež byl ke mně vždy jako sketa navždy odhlásí.