POTLESK

Anotace: VROUCÍ MATOUCÍ

Nevěřícně usedl na větev.
Vroucně řezal, než upadl.
Na tvrdou zem, potichu a pomalu.
Zrudnu-la ta zem, nos si toto umanul.
Rudost čpěla kapky, jedna za druhou.

Vlákán do země, bez úvodů.
Rozbředlý s krví, v tanci lechtivém.
Svoboda strpěná, nádoba rozbije se upadne.
Kousky jejího bytí letí, jsou tu všude.
Mlácený řetězem, do masa a do kostí.
Cítím tu bolest, je sprostá zarděně úkladná.

Ležím sen utekl, přiblížen zrůdné realitě.
Neklidný úzkostlivý, čekající na podlosti.
Srostlý jako samorost, ustrnulý už přečtený.
Bídné věty slova pomalována, snůška objetí.
Ústa otevírám něco vypouštím, tichý zardoušený.
Písmena v tratolišti vět, svět rozklížený ponížený.

Noci pobledlé nemocné, umocněné uhnětené.
Z koho z tebe mnou tam dané, cosi nutně vstane.
Už to tu je zkoumavě si vše prohlíží, než usne do smrti.
Nablýskané ponořen do moře nectností, modrých podlitin.
Zavřený do cel umanutých, je tam pnutý o chlebu a  o lanýžích.
Svit hvězdy odevzdávám strnulost svých pohybů, doteky ponořené.
Kometa padá v atmosféře rozpadá se na úlomky velké jako města.
Konec gest můžeš vše svět se ke konci přiblížil, úchvatný oka hmit poslední.