ULPÍVÁNÍ

ULPÍVÁNÍ

Anotace: @&@

 

 

ULPÍVÁNÍ

 

 

úporně lpíme na tom

co jsme si jednou přivlastnili

ačkoliv nás to posléze kolikrát i tíží

 

pudově chceme vlastnit

mít

zatímco vzpíráme se být sami vlastněni

 

proplétáme se změtí siločar

vzájemně protichůdných

někdy se přitahují a jindy naopak nesnáší se

 

nabalujem si závaží života

neumíme je ale včas odhazovat

když nás už příliš tlačí k zemi

 

nechceme přestat vlastnit

odlepit se od svého majetnictví

které nám srostlo s tělem i duší

 

nedokážeme nelpět na jiném či jiných

dokonce ani na představách

jež se nás zuby nehty drží jak parazit svého hostitele

když z něj saje mízu a krev jen pro vlastní přežívání

 

lpět či raději slepě nezáviset

na tom co jsme si cestou někdy přivlastnili

 

vlastnit či milovat ve svobodě

v níž a s níž chceme být sami milováni

 

jen na nás je – ne na nějaké snad rybce zlaté

k jakému sami se v sobě přikloníme  přání

 

 

 

 

 

Praha, 2.12.2020

 

https://www.youtube.com/watch?v=D2DWGmVTpoA

 

 

 

 

 

 

 

Autor Amonasr, 02.12.2020
Přečteno 398x
Tipy 37
Poslední tipující: Emily Říhová, enigman, Krahujec, Fany, Vivien, vlnka, Rozmarýna, jondys, Akrij8, Nikita44, ...
ikonkaKomentáře (37)
ikonkaKomentujících (14)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Na maličkostech lpíme
a sami se často bráníme
někomu se odevzdat
a lecčeho se vzdát...
Moc hezké zamyšlení, milý Amonku, krásný víkend přeji :)

05.12.2020 14:46:46 | Emily Říhová

Díky za souznění, milá Emily - pěkný víkend i Tobě! :-)

05.12.2020 21:30:24 | Amonasr

zatímco úl pěl...

04.12.2020 18:14:55 | enigman

Úlu pění je kouzelné :-))

05.12.2020 21:29:42 | Amonasr

Tohle by se mělo tesat do kamene.
Skvělá práce Pepo!

03.12.2020 02:16:27 | jondys

Díky moc za takové přijetí :-)

03.12.2020 15:14:28 | Amonasr

Snad je lepší sdílet, v tom je jistá rovnováha, není to vlastnění, ale ani odcizení, sdílené zůstává a tvoří i pro druhé

02.12.2020 23:42:05 | Akrij8

To je pěkný postřeh, Jirko - a myslím, že Tě i dobře vystihuje ;-)

03.12.2020 15:13:23 | Amonasr

Snad jen jedno ulpívání má smysl..to lpění na životě...ráda jsem se zastavila Amonku:-)

02.12.2020 23:09:18 | Nikita44

To mi povídej, Niki - jen přítel stále nechápe, proč mi vadí, že mu chybí pud sebezáchovy ;-))

03.12.2020 15:12:11 | Amonasr

Nelze nelpět..ale z jakých důvodů
a jaké to má příčiny
..může lpění na něčem i být k dobru
..lpíme na maličkostech
..které máme rádi
..uceluje nás to.
A to prohlašovací lpění na někom
..to už je také takové
..zda je to lpění oboustranné
..takové..které povznese
..Lpět
..aby člověk vlastnil
to je už to lpění
..kde je hranice
..a to kyvadlo .ty.váhy
..zase to smyšlení
jak co vnímáme a cítíme a máme nastaveno.;)
Lpět či nelpět..opak je asi lhostejnost.
Lpět a nechtít vlastnit
lpět ve smyslu..být hrdý na něco či někoho. ;):).
Pěkné Amonku..budu lpět na dobrém
spánku :))*

02.12.2020 20:10:51 | jenommarie

Díky za pěkné zamyšlení, Marie - ano, nic není jednoznačné a bez lpění na tom, co je pro nás důležité, bychom snad ani nebyli lidmi... Jen je to nepřetržitý zápas o jakousi rovnováhu (respektive její hledání), aby ten život za cosi opravdu stál... To kyvadlo, o které píšeš, se nikdy nemůže zastavit... ;-)

02.12.2020 20:17:07 | Amonasr

Přesně tak..nemůže..ale to už má každý ten svůj uvnitř sebe..magnet..kam ten jazýček vah převážit..a to naše ego v tom hraje dost hlavní roli :)* děkuji a krásný večer Anonku *:)*

02.12.2020 20:19:25 | jenommarie

Přesně tak - hezký večer i Tobě, Marie :-)*

02.12.2020 20:22:02 | Amonasr

:)* DĚKUJI TI pa

02.12.2020 20:23:02 | jenommarie

ono není v dnešní době jednoduché se oprostit nejen od vymoženost jako indiáni...
sic by to bylo zajímavější a obohacující :-)

02.12.2020 19:48:37 | Danger

Ano, čím složitější a komplikovanější společnost, tím se to všechno víc zamotává. A složité je pak nalézt v tom zamotaném klubku především sebe sama. Mně vlastně inspirovala čerstvě přečtená knížka, v níž se několik poutníků vyznává z toho, co jim osobně přinesla svatojakubská cesta do Santiaga de Compostela. Každý to vnímá sice trochu jinak a šel ze svých vlastních pohnutek, ale prakticky všichni postupně odhazovali zbytečnou zátěž nejdřív ze svého batohu a pak i sami ze sebe... :-)

02.12.2020 20:07:29 | Amonasr

ano, ono to osvobozuje...dík za tip, budu se učit španělsky :-) amigo

02.12.2020 20:12:37 | Danger

Tohle bylo napsáno česky a čerstvě vyšlo pod názvem "Běž, řekla cesta" - inspirativní čtení... ;-)

02.12.2020 20:20:04 | Amonasr

ano, ve svobodě ... a že jí je ... úsměv.z

02.12.2020 19:40:03 | zdenka

Díky za milé přitakání, Zdeno :-)

02.12.2020 19:57:55 | Amonasr

To je prima napsané* Otroci partnerských srdcí. Sobectví a chamtivost vlastnit statky duchovní a předmětů všeho druhu. (Tak trochu pojem tržního marketingu.) A ono se řekne "vlastnit a milovat ve svobodě." Ale co s těmi geny a Darwinem...

02.12.2020 18:19:31 | šerý

Snažil jsem se ty "Otroky partnerských srdcí" vygúglovat, ale bohužel marně... Jj, vlastnictví a svoboda jsou dost špatně slučitelné pojmy. Vlastnictví v jistém slova smyslu není vztah mezi člověkem a nějakou věci, ale vztah mezi lidmi navzájem, kdy vlastnictví jednoho vylučuje totéž u těch druhých. A to je ještě ten jednodušší případ. Pouštět se třeba do rozboru sobectví v lásce by bylo rovnou sebevražedné. Říká se třeba, že kdo nežárlí, ten nemiluje, a kde je potom ona svoboda pro druhého? Ne, raději to ani nebudu víc rozvíjet ;-)) Geny i Darwin mi to snad odpustí...

02.12.2020 19:56:15 | Amonasr

"Otroci partnerských srdcí." Tak to byl jen můj příměr.
Tedy nejsem tak hloubavým a slovo vlastnictví, beru jako universální slovní termín. Ale máš pravdu.
Stejně tak se pitvat v partnerských, ustalených citových pojmech. To by bylo na obdobný seriál Ordinace v růžové zahradě. Díky, za ré reakci.

02.12.2020 20:19:41 | šerý

Aha - mě zmátlo to velké "O". Jako Tvůj příměr je to tedy samo o sobě velmi povedené :-)

A Ordinaci v růžové zahradě raději opravdu néééé... ;-))

02.12.2020 20:26:01 | Amonasr

Já například děkuji za to, že skončila doba otrokářská. I dnes můžeš vlastnit všechno,když na to máš, třeba kus měsíce, Jenom nikdy ne člověka. To ostatní už není svobodná vůle. No pravda u mě vyhrává, zvyk je železná košile :) a pohodlí hraje také velkou roli.

02.12.2020 17:23:51 | Isla

Díky za znělou reakci :-) I když těch, co si bohužel myslí, že druhého člověka je možné vlastnit, je myslím stále ještě víc než dost... ;-)

02.12.2020 19:43:27 | Amonasr

Milý Amonastře, po přečtení básně mne napadl krásný citát :"Leccos bychom odhodili, kdybychom se nebáli, že to třeba někdo jiný zvedne."
Autor se mi nevybavuje.

02.12.2020 17:17:10 | Donne

Milá Donne, to je povedený citát hodný hlubšího zamyšlení :-) I když já se zrovna donutil k vyhození pár starých dosud použitelných věcí a doufám, že je někdo zvedne a prodlouží jim ještě aspoň trochu život pro jeho obecnou udržitelnost... ;-))

02.12.2020 19:41:29 | Amonasr

...nejsem sentimentální, abych schovával staré krámy...názory a představy...jen minimálně...ulpívám hlavně na sobě...to málokdo zvládá...;-)

02.12.2020 15:51:55 | Marten

To Ti tedy blahopřeju! ;-) Jinak si ale myslím, že odlepit se od již nefunkčních starých krámů, názorů a představ, a především pak mezilidských vztahů, patří k těm nejsložitějším a nejtěžším životním rozhodnutím... ;-)

02.12.2020 16:46:00 | Amonasr

...zase tak slavný to není, aby to stálo za blahopřání...ale snaha je...;-)

02.12.2020 20:12:38 | Marten

Snaha je snad cennější než výsledek sám... ;-)

02.12.2020 20:21:24 | Amonasr

...čtyři za snahu...říkávali nám ve škole...;-))

03.12.2020 17:36:29 | Marten

:-D))

05.12.2020 21:28:59 | Amonasr

... jako ryba musím říci ...
... že ráda plním přání rybářovo ...
... co mu jen na očích vidím ...
... ale rybníček bych mu nedala ...
... ten ráda vlastním ...

02.12.2020 15:03:47 | Marcella

Krásně a vtipně vyjádřeno :-)

02.12.2020 16:42:07 | Amonasr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí