Bludná

 

Zas další nezdar fakty doptává se:

„Kdy vzdáš se?

Vždyť čas si letí

a rok se s rokem sešel."

 

Přec v tíži odříkání

se stále cosi brání -

se pustit střípku naděje,

se pustit, klidně nesměle.

 

A tak se dění stále opakuje

a události s podobností víří,

a nejde, nejde…

S čím smířit?

 

 

Až Bůh se zeptá: „Proč ta všechna snaha,

tak nahá!

Jí pominulo

a život dávno přešel.“

 

Snad pouze pro pokání

i smutek je tou daní -

i marnost vší (bez)naděje,

i marnost kamsi dospěje.

 

A prosté chtění vteřin odkrajuje

a náhle málo jejich tepu zbývá,

a méně, méně...

V čem jsem žila?

 

 

Když vůle praví: „Tato velká prohra

je dobrá

pro pochopení.

Vždyť každý pokus nešel.“

 

Jen vlastní odmítání

si přiznat pravdu brání -

si dopřát možnou úlevu,

si dopřát volnost od hněvu.

 

A s překvapením vše se odhaluje

a svět se nyní plně otevírá,

a víra, víra…

Je stále živá!