Záchvěvy

O smrti něco tuší

krapet zlomený déšť.

Příšeří pastely začmárá den

pohozený v tichu změn

a ročních období.

Chodím po spálených loužích a hroudách

zřícenin lidského naplnění,

plavu v lítosti počasí

odlité pro mou tvář,

od kmenů se učím,

leč někdy se loupu,

co ze mě drolí,

nesbírám.