Ó, krutý světe!

Mrakodrapy tíhy tvé škrábou oblohu,

lišky nevidí na vrátka svých brlohů.

Sešity trhají blány, co Amazonií se zelenají,

mozky vzpurných myslí, že něco více znamenají.

Pihy z tváří opisují ladné tahy,

dálky blíží se před naše prahy,

děti zkouší učiti se nová slova,

rodiče v přítmí sbírají je po nich znova,

kdy to skončí, slzy rozčeří čas,

aby nebylo pozdě, víra drží nás.