Já
Já
Kdyby slovo otevíralo prostor
Zněla by bezmeznost jako dutý pád věčnosti
Škvíra lidského těla jako schránka na potom
Rozevírala by se každou noc pod přírazem božím
Ale neuměla by ho nazvat
Jen by cítila otřesy
Milovala vlastní křehkost
Ale neuměla by ji obejmout
Kdyby láska oživovala hmotu
Stvořila by mě z ostrých kusů
A ústy hladila k oblosti až do krve
Zalila teplou nocí
Dusila zvratky měsíce
Než bych povstala
Nic obalené hmotou prvního člověka
Nevědomí usouložené k ztracenosti
Já uhnětené z nevypálené hlíny
Zvíře zpívající na čtyřech
nejkrásnější písně
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Píšeš jedny z nejkrásnějších básní co znám...
Ophel, nezlob se, upřímně, kdyby jsi ještě v těle zvířete, byť na čtyřech, měla zpívat ty nejkrásnější písně, tož to už by nebylo spravedlivý:-):-):-)
Bo joooo????
Tahle se ti zas neskutečně povedla, promiň ten můj přiblblej koment, byla to první myšlenka, asi přišla, protože jsem nějak potřebovala odlehčit...tu složitost tvýho já...
26.12.2023 15:19:40 | cappuccinogirl
Děkuji, Cappu, i za to odlehčení, vůbec ne nemístné, pomohla jsi odlehčit i mně ;)
26.12.2023 17:37:10 | Ophelia81
