V úplné nahotě

Takměř po týdnu dávám si picollo

jsa tím kdo se opakovaně roznemohl

(od léta jsem byl jen několik málo dnů zdráv)

z lehu občas usednu a hledím okolo

z hrdla zní varhanní píšťaly

a vůbec dech je velmi pomalý

S nadějí modlím se k Bohu

Přijdu si marnotratným synem

Kdesi oltářník podobojí

chléb spolu s vínem

V chrámu barokních křídel

 

Mám vzdutý břich

však bledé tváře bez nachu

býval jsem jedním z nich

než tělesný hřích

Spojení s ženou

dostoupal na vrchol

odkud nebylo návratu

 

Pohlédnu-li do zrcadla 

pak jsem za tátu

dalek roucha kněze

kterým jsem se měl stát

 

Po Abrahámovinách

již dalek něze

vzpomínám na to kým vším jsem byl

nyní již se zlomkem sil

oproti mládenci tenkrát u vysokopecního odpichu

 

Město i příroda jsou v hybernaci

poslední náznaky barev ztrácí

vše rozmyté jak v technice vodových barev

převaha mdlé popelavé

 

vyhlížím nový začátek 

Kéž vykřiknu v časech nových

Heuréka - AVE

 

Umrlčí klid u picolla

má hlava zčásti holá

tak jako u mnichů

 

dumám nad sebou samým

 

mozek na svém místě

 

snad je dobře

že už se od léta 

nestěhuje do teritoria slabin

 

Tak se zde veřejně vyznávám

jsa nedokonalý

a nahý