Hvězdář

Tma ,ticho,
všude klid
na zemi třpytí se
bělostný sníh.
Na víčka všech
usadil se
milosrdný spánek.

Jen hvězdář nespí
a svým dalekohledem
pozoruje hvězdy.

Ty tajemné, záhadné záblesky
naděje, snů a
nekonečných dálek.

Hvězdář, starý,
moudrý blázen
už dávno zná
to tajemství .
Mlčí, nic neříká.
Ve tváři potutelný úsměv.
„Ach vesmíre, jak jsme pošetilí!“