Nevlastní

Podšíváme se cizím člověkem. Neopálený hrot
jehly rozbíhá dýchavičné srdce. Vzpomínky
po něžných tlapkách procházející stydnoucím
krvácením, schvácené vlastní přepjatostí.
Zabsurdovaní ke směšnosti visíme na chvostu
lásky a kokrháme do zemdlení.
Co by asi tak ještě bylo pravdivé?
Nevěřím vlastním chlupům, přísahají na mé
tělo, ale já ho neznám, nepostihuji ho
a nevyslovuji.
Nalič mi hranici, prosím, přepadávám přes
vlastní okraje a nevím, jak se zasytit...