Voda

Ohlížím se a ohmatávám Tvé "jinde". Trčí Ti
z kapsy sotva obuté a podhrabává strach. Na
druhém břehu řeky ohryzaný měsíc plive na
má záda poslední světlo. Dodýchla bych až
k Tobě, ale na odvrácené straně mě nevidíš.
Ze světla očouzená noc, jako za sklem se
odráží stín, který nečekáš. Tolik nabílené
krásy, mokrých peřejí a zvuků rozbíjejících
oblaka. To z nich spadla voda i do mých očí,
rozparcelovaná v mokré stopy - každá řeka
se vrací...