Lovci

Tak klopíš sotva osrstěná ouška do dlaní
lovcům. Opřádáš jejich sny tichými kroky
zvěře žijící bez soucitu. Neděsí Tě padající
jehličí, ačkoli zabodává střenky pod prvé
a poslední žebro - zborcená klenba jako
trosky minulých dob. Pozoruješ je okem,
láskyplnou trofejí panáčků s hračkami.
Skvrny Tvých stop rozšlapávají cizí kroky -
stvořeni k vlastnímu obrazu, andělé ve
sněhu zouvají boty by ze srázu padali čistí?