Bel canto

Stojíš. Roznožený mezi zakřivením noci
a mým hlasem. Ztrácím Tě, když hlas
stočený v podbřišku přišlápneš vzpomínáním.
Slovo, dveře, okolnosti. Přibíjení k vratům
těsně nad ránem, oranžové světlo protikává
hranici, než vpadne do Tvé náruče. Kolíbání,
kdesi v kostech těkavé křehkosti, napínání
boků, vodnaté břehy. Rozeznívání, znění,
vibrování, rozpadání.

Někde zpívají sladké písně
Nasloucháš a nic si nepřeješ