Oni

Pod kůži vichřice zašili hromy

čekaje v přítmí, než zezlátne nit.

Obilí nasládlé a rozčesané stromy,

čas klesnout, plynout a nemluvit.

Z kalné tmy, víka soumraku

znějí chóry labužnických trumpet,

v korzetu upnutá duše k zázraku

vzpíná se marně jako myš ke plátnu z hvězd.

Horizont ze své hroutí se římsy,

úsměv bolí, slzy voní.

Snad jednou sám odpovím si,

kdo je On a kdo jsou Oni?