Autobus

Sedím v autobuse,
co jede po životní trase.
Občas někdo nastoupí,
jiný zase vystoupí.
A někdo zůstane se mnou,
až na samou konečnou.

Někdo mlčí, jen se dívá,
někdo pár slov přidá.
Jiný mluví, ani nedbá,
že děti běhají dokola.

Nad řidičem sluneční hodiny ve stínu,
tikají, jak dlouho tu ještě zůstanu.
A ptáte se, kdo je řidič autobusu?
Je to Slepý, hluchý osud.

V ruce rum, a černé brýle,
zpívá si odrhovačky o lásce.
A na konečné, bez váhání,
to rovnou do zdi napálí.