Toužíme po smyslu, toužíme po Kristu,
bloudíme životem jak pero po listu,
jak inkoust linkami; celou tu dobu
skládáme epitaf vlastního hrobu.
myslím, že to je právě ten smysl :) mít nejlepší epitaf. Nemáme nic hmatatelnějšího. Leda sebe
23.04.2025 08:25:15 | lawenderr
Jestli máš nějaký vtipný a nadčasový, tak sem s ním. Tak jasně, jak se narodíme a někdy ani to ne, tak umíráme. Ta myšlenka se mi líbí.
Já se pomalu přesunula na requiem. Možná, když jsem kdysi zkoukla Formanův film. Ale nejvíc mne na něm zaujala ta pohřební kára. Jak najela a vyklopila ho do toho hromadného hrobu. Ten svým způsobem rafinovaný a přitom tak jednoduchý mechanismus. Zasypat vápnem a dezinfikovat smrt...To byl můj nejsilnější pocit z celého toho filmu. Jinak zatím vede Schnittke a Requiem aeternam.
16.04.2025 22:04:14 | Philogyny1
i dívat se do blba - má beze smyslu - smysl za smyslem
však nevím, jestli toužíme? - i to co zjevně není úmyslem
nechává otisk čar a esencí nový - a skládat epitaf? - kdo chce? a kdo ví..:)**
15.04.2025 11:13:57 | šuměnka